Výrazné osobnosti současné zvířecí fotografie

Její práce byly vystaveny v městech jako New York, Paříž, Milán nebo Benátky a získaly ocenění v prestižních mezinárodních fotografických soutěžích včetně stříbrné a bronzové medaile v jedné z nejuznávanějších světových soutěží. Její fotografie se objevily také v publikacích Vogue Italia - sekce photovogue.

Více o její tvorbě najdete na oficiálním webu Helgy Madajové

Jak vzniklo spojení koní a fotografie v tvé tvorbě?

Ke koním jsem měla vztah už od dětství. Každou volnou chvíli jsem trávila ve stáji, učila se jezdit a koně mě fascinovali úplně ve všem. Kreslila jsem je, sbírala plakáty, měla jsem je doslova všude kolem sebe.

Fotografii jsem se nejdřív věnovala přes portréty lidí. Několik let jsem aktivně fotila a zajímala se hlavně o high-end retuš. Ale pořád jsem cítila, že tomu něco chybí. Pak přišel moment, který všechno změnil – na Instagramu jsem uviděla portrét koně od jedné fotografky a okamžitě jsem věděla, že tohle je přesně to, co chci dělat.

Od roku 2017 jsem se začala naplno věnovat portrétování koní a už jsem u toho zůstala.

Jaký byl tvůj první „wow“ moment?

Jednoznačně chvíle, kdy jsem získala stříbrnou i bronzovou medaili za dvě své fotografie v jedné z nejprestižnějších světových fotografických soutěží. To byl okamžik, kdy jsem si řekla, že moje práce má opravdu smysl a dokáže oslovit lidi po celém světě.

Velkou radost mi udělalo i to, že moje fotografie byly vystavené v New Yorku, Paříži nebo Miláně. Když člověk začíná s foťákem a snem v hlavě, ani si neumí představit, kam až ho to může dovést.

Na jakém nejzajímavějším místě jsi kdy fotila?

Určitě Holandsko a pobřeží Severního moře. Fotila jsem tam nádherného španělského hřebce při západu slunce na pláži. Byla to neuvěřitelná atmosféra , vítr, moře, světlo a kůň, který působil skoro filmově. Přesně takové momenty miluji nejvíc.

Zažila jsi někdy focení, které nešlo podle plánu?

Takových situací je při práci se zvířaty hodně. Kůň není model, kterému řeknete, jak se má přesně postavit. Často rozhoduje trpělivost, atmosféra a schopnost reagovat na moment.

Někdy přijedete na místo s přesnou představou a zjistíte, že světlo vůbec nefunguje nebo kůň nemá náladu spolupracovat. Ale paradoxně právě z těchto situací často vzniknou nejautentičtější fotografie. Naučilo mě to nebýt striktně navázaná na plán a více vnímat emoce okamžiku.

Jak bys popsala svůj styl a přístup?

V posledních letech se snažím vytvářet víc než jen klasické fotografie koní. Mým cílem je fine art portrét s emocí, atmosférou a nadčasovostí.

Inspiruji se barokním světlem a filmovou estetikou. Kůň pro mě není jen objekt před fotoaparátem, ale silná a zároveň citlivá osobnost ve vlastním příběhu. Hodně pracuji s minimalistickou kompozicí a světlem, protože právě světlo dokáže vytvořit náladu celé fotografie.

Jak se změnil styl focení koní za poslední roky?

Myslím si, že trendy se úplně dramaticky nezměnily. Spíš mám pocit, že fotografové dnes víc řeší estetiku a to, co koním na fotografii sluší. Větší důraz se klade na správné pózy, výraz a respekt vůči zvířeti.

Já osobně trendy moc nesleduji. Nechci jít s davem, ale budovat vlastní rukopis. Mým snem vždy bylo, aby jednou moje práce inspirovala další fotografy.

Co dělá fotografii opravdu výjimečnou?

Je to kombinace mnoha faktorů – jedinečný moment, charakter zvířete, světlo, emoce i pohled fotografa. Nejde jen o to, co stojí před objektivem, ale hlavně o to, jak to fotograf dokáže vidět a interpretovat.

A právě to je na fotografii krásné, dokáže uchovat okamžik navždy." fotografka Helga Madajová

Kam chceš svou práci posunout?

Chci se neustále zlepšovat a posouvat svou práci na vyšší úroveň. Víc pracovat se světlem, hledat nové způsoby, jak vytvořit atmosféru a emoci, kterou od fotografie očekávám.

Zároveň se chci dál učit od těch nejlepších a vytvářet fotografie, které budou mít vlastní rukopis a budou v lidech něco zanechávat.